Dětskýma očima: Příroda, vesmír Bůh

 

Má nás ráada příroda? K čemu je na světě smrt?

 

Smrt musí existovat, i když hodně bolí. Tak musí existovat, protože kdyby neexistovala, tak by bylo moc lidí. Někdy si říkám proč život vlastně existuje, když stejnak umřeme. Jenže kdybychom neexistovali, tak svět nemá cenu a nic bychom si ze světa neužili, nepoznali, jaký svět doopravdy je. neměli bychom žádné tušení, nic. Musíme žít, abychom měli nějaké hezké vzpomínky na život.

Život je jen obal k našemu nitru. Smrt je podle mne jen další fáze do budoucnosti. Řekla bych, že smrt postupuje od jednoho člověka k druhému. Já bych počkala na rozsudek od sebe, než aby mne někdo zabil jen pro své pobavení nebo slast. Viděla jsem umřít před očima čtyři lidi a dvě zvířata. Vím, že bych měla smutnit, taky ano, smutním, protože je znám. Je škoda, že jsem se nerozloučila.

Každý si zaslouží žít a zemřít... Říkám: Smrt je jen další fáze žití a blaha - i když se smutkem.

Život je dar, kterým nás obdařila matka s otcem. je to něco, na co nemá právo nikdo šahat ani ohrožovat ani jakkoli kazit. Smrt je věc, která potká každého - lidi, zvířata ani přírodu neopustí.Nikdy nechci, aby mi umřeli rodiče a kamarádi, ale těším se, až umřu já. Také se těším, až se mi narodí děti.

Myslím si, že život má smysl. I když je na světě plno nemocí, teroristů, válek a dalších špatných věcí. Myslím, že na světě je také plno zábavy, přátel a štěstí. Smrt? Nevím, co si mám o ní myslet. Za vesmírem je ale někdo, kdo nás stvořil a miluje nás. Miluje každýho z nás, i ty, kteří ubližu

Myslím, že život je počátek něčeho nového, jiného a lepšího. Naopak smrt je konec života člověka, který už nemůže předávat nové informace a poznatky. Je to určitá rovnováha, protože, kdyby se noví lidé jen rodili, starší neumírali, nemohli by jim mladí dokázat něco víc, než ti předešlí. Každý člověk, který umře, ve světě něco nechal, ale když umře, narodí se nový... a moudra po umřelých bude vědět.

*SMRT +  Je blbá věc. Vůbec by bejt nemusel smrt. Je to odchod ze světa

*Život je pro někoho důležitý, pro někoho ne. Bez smrti bychom se neobešli.

*Život je super, mám tady plno kamarádů, plno věcí jsem se naučila, prožila a zažila. Taky je tu štěstí (láska to je nejlepší... a další zaškrtáno)

*Nikdo neví kdy zemře, neví jaký bude den a hodina.

*Život je dobrý, ale někdy (špatný - silně přeškrtáno) se s lidma zasmějete a pobavíte. Myslím, že by lidé nemuseli umírat, nemuseli by stárnout. Když někdo umře, je po něm smutno.

*Smrt je odchod, který bolí. Smrt by nemusela být, všechno má žít

Můj osobní názor na vesmír...

Někdo říká, že je to nekonečná prázdnota, ale já si myslím, že nejsme ve vesmíru sami. Přece, když jsme vznikli my, tak nemůže být sami, někde daleko musí být život.

...vesmír je nekonečný „prázdný“ prostor.

Tak si myslím, že jsme na Zemi pro výzkum, jak dlouho tu vydržíme.

/Je/ velký a hezký. Jednou ho určitě dobudeme a dozvíme se, jestli tam žije něco přátelského nebo opak.

Vesmír je jedno velké prázdno - říkají moji předkové.

Ale já si myslím, že ne. Do vesmíru se může dostat úplně každý, ale musí si to jenom představit. Každej musí doufat a představit si, jak to tam může být krásné. Ale není tam tolik života jako na Zemi.

Lidi mají právo bejt ve vesmíru. Jakýkoli druh lidí, kteří mají srdce.

Ve vesmíru ... jsou ufouni a jiní živočichové

Co je vlastně vesmír? Když si lehnu do trávy /pod/ jasnou oblohu, tak mě začnou napadat miliony lidí. Podle mě tam chodí mrtvých lidí duše. Pokaždé, když se tam podívám, tak vidím své prababičky, pradědy, prostě všechny své mrtvé z rodiny a někdy si popláču...

Vesmír je... no já mám spíše ráda na vesmíru hvězdy a taková souhvězdí jako je Labuť nebo Kasiopea - ty se mi moc líbí.

Vesmír je pro mě ohromnej. Když si představíte, jak je Slunce /ve skutečnosti/ velké, ale my ho ze země vidíme přibližně 2 cm².  Možná za vesmírem něco je... no nevěřím tomu.

...myslím, že kdybych do něj padal, nikdy bych nespadla na žádnou zem, kdybych ovšem míjela všechny planety a.t.d.

Myslím, že ve vesmíru nejsou žádný mimozemšťané... nikdo je neobjevil...

...       Sedím  večer u táborového ohně, když v tom se zadívám do nebe a vidím tu krásnou širou oblohu posypanou tisíci hvězd. Zamyslím se... jak je možné, že naše planeta jen tak klidně pluje vesmírem bez jakékoli změny již miliony let. A kdo ví, třeba nejsme ve vesmíru sami.

          Třeba žije jiná civilizace, která nebude nikdy objevena. Kdo ví, jak je vesmír velký... zřejmě se /vše/ nedozvíme, protože se topíme v černé mlze.

Kdo si myslí, že je nutné přemýšlet o vesmíru, myslí špatně. Stejně nevíme co se tam stane.

A kdyby chtěl nějaký atom spadnout, my mu v tom nezabráníme.

Myslím, že vesmír vznikl sám (nikdo ho neudělal). Také je možné, že na jiné planetě žijí jiní lidé (mimozemšťané).

Vesmír má možná konec, ale nevím, co by bylo na konci. Možná nic, možná život.

Bylo by zajímavé se to dozvědět. K těm mimozemšťanům: myslím, že jsou a třeba úplně stejní jako my.

Někteří lidé říkají, že viděli UFO... já si myslím, že je to pravda.

Já myslím, že vesmír není nekonečný. I když nevím. Určitě za „obzorem“ je další planeta, na které je život... většina lidí říká, že jsme jedineční, ale podle mě život je /zaškrtáno/

Vesmír je takové nic a zároveň všechno.  Plno astronomů ho zkoumá, ale žádný neví, jestli /vesmír/ někde končí. Prý je slun. soustava jen malá část vesmíru. Vesmír je vesmír. Sám o sobě. Nepochopitelný. Nejzajímavější na něm je, že zatím nevíme, jestli někde někdo o nás ví. My o něm nevíme. Rozuměli by nám? Nejsou na naší planetě jako špehové? Třeba ukryti v něčí duši?

Nebo jsou stvoření řídící vesmír? Ale co je vesmír????

Vesmír někde musí končit, nemůže být nekonečný... Jsou tam miliony sluncí - hvězd, ale nejbližší je nám Slunce.

Také miliony planet, na kterých by život mohl být, ale není...

Ale na 2. stranu na Venuši život nemůže být, protože tam jsou velké teplotní rozdíly... Proč jsme tady? To nevím... myslím: náhoda...

Dopis Bohu, kterému ne/věřím

Možná za vesmírem něco je... no nevěřím tomu...

Na boha nevěřím. Kdyby bůh existoval, tak to všechno, co se mi kdy stalo, by nikdy nebylo. A to neberu to podle vědců, to je můj názor...

Milý Bože, nevím jestli v Tebe věřit nebo ne, protože druhá babička a taťka říkají, že nejsi, ale babička, která už tu není, se k Tobě modlila, tak nevím. Ale spíš ano. Ta stížnost je taková: proč jsi mi asi před dvěma lety vzal babičku? A před rokem druhé babičky pejska? Tuto otázku si pokládám denně. Proč nebo co Ti udělali? No, to je jedno, už jsem se s tím trochu smířila.

A k těm přáním. Moc bych si přála být zpěvačkou. Jenže mám problém, jsem hrozně stydlivá. Nemohl bys zařídit, abych se tolik nestyděla? Prosím, zkus to. A na závěr poslední přání. Aby celá moje rodina byla šťastná a zdravá do konce života.

Bože, nechápu, jak můžeš dopustit, že umírají malá miminka. Vím, že některé matky nedbají na zdraví dítěte a třeba kouří. Stejně to nechápu, protože ty děti za to nemohou. Chtěla bych, abys ochraňoval děti, které třeba žijí v Africe. Proč to chci? Protože jsou hubené a jelikož je tam hodně nemocí, rychle potom onemocní a umřou.

Moc Tě prosím, aby měli v Africe a všech chudých zemích pořád dost potravy. Kdybys jim poslal jídlo nebo udělal zázrak. Hlavně aby netrpěli hladem. Také Tě prosím za všechny lidi a děti, kteří jsou nemocní, abys je uzdravil.

Děkuji Ti, že jsem se mohla narodit v rodině, která mě má ráda a stará se o mne.

Prosím ještě za dědu, který je teď v nemocnici, aby mohl být zdravý jako před tím.  Tvoje Kikča.

Nevěřím. Ale je možné (že je). Občas si myslím, že je. Je to náhoda, že jsem na světě? ... nevím.

Přemilý Bože, hodně lidí v tebe nevěří a to je právě ta velká škoda. Když s tebou jsem v kostele nebo někde jinde, to je jedno, je mi krásně, neumím to ani slovy vyjádřit. Ale je fakt, že se mi někdy do kostela nechce. Kladu si otázky: Proč miluješ všechny lidi, přestože jsou vrazi?

Proč miluješ lidi, kteří tě ukřižovali? Máš k tomu důvody - ale jaké?

To se možná dozvím, až budu mrtvá a v nebi. Jestli totiž náhodou nebudu v pekle. Omlouvám se, že se někdy zapomenu modlit. Proč na to vůbec zapomínám, když je to tak krásná chvíle? Těch otázek „PROČ“ by bylo víc. Asi se nechám překvapit na potom.

Prosím, aby tu nebyli zlí lidé a aby se zrušili všechny nemoce. Starosti aby zmizely a objevila se radost všech lidí.

Pozdravuj prosím dědečka a tetu Annu, že je mám ráda a stýská se mi. O to tě moc prosí tvoje věřící Tereza

Na Boha věřím trochu. Moje babi mi o něm něco říká a tak se někdy za někoho modlím a uleví se mi. A toho člověka to chrání, /sice/ né na 200%, ale na nějakých 20% jo.

Na Boha nevěřím, takže mu nebudu psát nějakej debilní dopis.

Dříve jsem v Boha nevěřila, ale teď ano. Od té doby, co jsem si přála pár věcí, modlila se, tak se začaly dít divné věci - začalo se to plnit. Nedá se říci, že se modlím každý den, jen občas. Mé smysly mi říkají, že neexistuje, ale otázky někdy nemají odpovědi na některé pravdy. (přeškrtáno)

Já v Boha věřím odmala. I když v naší třídě nevěří nikdo, já ano. Bůh mi pomáhá ve všem. Dává mi různé zkoušky. (přeškrtáno) Například jsem občas dost netrpělivá, ale on ani ne. Dává různé zkoušky a tím se učím trpělivosti. Mám Ježíše ráda, dyť za nás zemřel na kříži.

Já říkám: sni svůj a žij svůj život podle sebe!!!

Já na Boha moc nevěřím, asi proto, že ho nikdo neviděl... nemyslím, že by vše řídil a ovládal. Ovšem nějaké jevy mě zajímají a někdy si říkám, že je to neuvěřitelné, ale myslím, že Bůh to neudělal, je to jen jev přírody...

Já osobně v boha nevěřím, ale kdyby existoval, představovala bych si ho jako člověka, který by se staral, aby se lidé na zemi nehádali, byli k sobě milí a hodní. Měli by se starat o přírodu. neznečišťovat ji, ale spíše jí pomáhat, protože PŘÍRODA je nádherná. Když jdu parkem, cítím se nádherně. V té přírodě jsi asi i ty, Bože, tak nám ji pomoz zachránit.

Nevím, těžko říci.

Bůh je pro mne nejdůležitější ze všech. Věřím v něho, protože ho mám ráda, pomohl mi, když jsem chtěla jít ven a začalo pršet. Já hodně chtěla jít ven a tak jsem se pomodlila a déšť přestal. Bůh je sice neviditelný, ale ochraňuje nás. Stvořil nás, udělal vesmír, trávu, zvířata, Adama a Evu. Moc ho mám ráda. Když jsme poprvé přijeli do ČR republiky, byli jsme v azylu. Ustlali jsme si postel, uklízeli. Máma to neviděla, ale já viděl z vokna na nebi čtyři anděly, jednoho kudrnatého a ostatní byly holky, protože měly vlasy až k loktům.

Každý den jsem se u okna modlila k Bohu, abychom bili zdraví, aby nám policajti dali víza, abychom tu v ČR mohli zůstat. Někoho se třeba jen trochu bojím a Bůh pro mě je nejhezčí ze všech.

Kamkoli jedeme, nebo jsme v nebezpečí, Bůh je každou chvíli, každou minutu s náma.

Já v tebe nevěřím, ale kdybych mohla říci, co si přeji: aby se lidé měli rádi, nemysleli na špatné věci.

Také by mělo být málo nemocí a kdyby už nemoc nešla vyléčit, přála bych lidem alespoň více peněz na potřebné léky. Mrzí mne, že mezi nemocné patřím i já. Sice dělám co můžu, ale chtěla bych být alespoň trochu zdravější. Chtěla bych mít úspěch při zkouškách na gympl.

Pomáhej dobrým lidem a nenech je prožít utrpení. O bozích vím velmi málo, ale co o nich vím, mám z knížky.

Tak, Bože, jestli jsi, chci věřit, že mi pomůžeš.

...nevím jak si /ho/ mám představit, ale nevěřím na něho i když možná někdy jo.

Nevím, ale lidi, kteří věří, tak jim to nikdo nebere, tak když věří, tak bůh jim přej, ale netrestej nás, nevinné. Trestej ty, kteří jsou a páchají zločiny. Nebe a zem je jeden stres...

Myslím, že Bůh neexistuje, že lidé, kteří v něho věří, byli tak vychováni rodiči, ale nemuseli, mohou sami věřit. Kdybych věřila, přání by se mi neplnila. Moc nechodím do kostela a vůbec se nemodlím. Někdo řekl, že bůh existuje a lidé začali věřit, ale podle mě je to kravina.

Že někdo věří, to mu neberu. Lidé, když jsou nemocní, tak doufají, že jim bůh pomůže, nebo když jsou v jiné hrozivé situaci.

Nevěřím v boha, ňákej člověk si ho vymyslel.

Zdár, hele upřímně nevim jestli věřim a nevim a kdyby jo tak taky nevim.

Bůh není, máme svoji hlavu.

Tak proč nepomáhá lidem?

Věřím v Ježíška, protože mi nosí dárečky. Jsi hajzl, protože jsi mi nikdy nepřinesl dárek, který chci.

Nevěřím v křesťanského boha, protože je to nelogický.

Myslím, že existuje. Protože, když si člověk něco přeje modlitbou, tak se to většinou splní. „Bože, stvořil jsi ten svět dobře.“

Někdy řeknu „panebože“ , ale nevěřím. A kdybych věřila newim, proč bych mu jako měla psát dopis. To opravdu nechápu.

Milý Bože, myslím si to asi tak   Bůh není žádný loutkář... je myšleno, že bůh nás ovládat nemůže a tudíž nedokáže nasměrovat naše cesty jestli budou špatné nebo dobré. Když Bůh může všechno, tak proč ne my?

Podle mého názoru by  bůh neměl odpouštět velmi těžké hříchy.

Bože... nevěřím na tebe - vznik naší civilizace je vědecky dokázán teorií velkého třesku. Myslím, že Alláha, Budhu, atd. si lidé vmysleli, aby měli co uctívat, modlit se k tomu v časech nejtěžších, aby to posílilo jejich psychickou sílu, aby to pomohlo řešit jejich problémy...

Drahý Bože, když to vemu stručně jsi:

lidumilný, spravedlivý,

a nevím co ještě.

Ale jsi také někdy nespravedlivý. Věřím v tebe a když člověk (nebo jiný živočich) zemře, tak věřím, že se znovu narodí... ale může být v úplně jiném těle: člověk se vtělí (jeho duše) do králíka nebo do člověka (ale nemusí)

Já osobně moc nevěřím... proč by dovolil, aby přišel komunismus, Hitler ( a hnal Židy do koncentráků )? Já věřím na štěstí a smůlu...

Bože, jsi nebo ne? Jsi osud? Nebo příroda? Dej nám něco najevo!

Jsi plno otázek bez odpovědí. Lidstvo klade otázky. Ignoruješ je? Nebo dáváš znamení? Kde ty znamení jsou? Kde jsi ty? Plno lidí ti věří, plno zase ne. Jsou i takoví, kteří věří občas. Třeba by rádi věřili, ale nechtějí se dávat k něčemu co neví jestli je...

...iluze o tom, jaké by to bylo... samé kdyby... Ale kdyby není...

Minulost se nedá změnit. Bože jsi ve vesmíru? A jsi smrt? Plno lidí čeká na znamení. Věřící jsi jsou jisti, že existuješ...ale kde?

Jsi zákazník nebo zaměstnanec vesmíru? Nejsi iluze? Neb tajemná pravda kdesi?  Snaha není dosáhnout cíle, ale pokroku.

A víru předat dál. A nebo pro nevěřící... neurážet ty ostatní, kteří věří. Ale stejně věřící by neměli urážet nevěřící. Člověk má svoje nitro a v něm svůj názor...

Spousta lidí v ČR nevěří v Boha... když Bůh může všechno, tak proč v něho u nás lidé nevěří - proto si myslím, že /Bůh/ neexistuje. V jiných zemích věří. Třeba George Bush. nemo někdo věří v Alláha. Záleží, odkud pochází...

Je škoda, že většina Čechů nevěří, je tady hodně kostelů. Já osobně tak trochu věřím (spíše věřím i nevěřím), jako abych chodila každý den do kostela to ne, ale věřím alespoň trochu. Ale jak to můžu říci s jistotou, bude mi 13

Proč v boha nevěřím je otázka k zamyšlení. Někdy se sice modlím... moje rodina není nijak silně věřící, a proto si myslím to taky sama moc neuznávám. Ale i tak. Myslím, že když má člověk přání a jde za tím, tak se mu to podaří. Ale udělá to sám.

Ale když věří v boha a modlí se k němu, myslí, že je to zásluha boha.

Když Bůh může všechno, tak proč mě skoro nikdy nevyslyší? (Skoro je jakoby vždy)

Nepřeju si bohatství, jen aby naše rodina byla šťastná a přesto to období hádek a nepokojů - za to se modlím 2 roky...Nic se nezměnilo.

Když jsem zjistila, že ježíšek není a viděla jsem bratra jak nosí dárky ke stromečku, bylo mi smutno. Ježíšek dodával vánocům atmosféru. Ale někdy jsem se to dozvědět musela, nejsem přeci malá.

Jsem i nejsem věřící. Myslím, že bůh existuje, ale věci ani lidi ovládat nemůže.

Třeba mi ujíždí tramvaj. Kouknu se nahoru, na nebe a v duchu řeknu: „Prosím, Bože, potřebuju být brzo na hudebce, nedopusť, aby mi ujela. „ Obvykle tramvaj neujede. Ale do kostela nechodím.

Moje maminka říká, že člověk nemusí chodit do kostela, když je věřící. Prý stačí, když věří ve své duši a mysli. A co bych Bohu chtěla vzkázat? Pro věřící je vůdce k dobru, pro mne velký kamarád. Někdy mi přijde, že si se mnou povídá. Anonymka 13 let

Občas se pomodlím a někdy se i přání vyplní... spousta lidí v boha víru nemá a dalo by se říci, že to nevěřící hází i na ty druhé.

Z toho textu vyplývá: jsem na půl věřící. A jestli tam nahoře jsi, tak prosím, abys ochraňoval mou rodinu, před vším zlým, nemocí, bolestí a smrtí a utrpením. Děkuji ti, pokud tam někde jsi.

No já nevím...když mi je mizerně, tak prosím /Boha/... občas používám věty jako např.: Pane Bože, Ježíši Maria, ach můj Bože atd. Takže věřím jen na půl...

Nevěřím v boha...různé věci by mohly být jinak, nebylo by tolik zla. Ani mi nikdo neříká, abych věřila.

Kolem lidé nevěří, nic mne k tomu nevedlo. Kdybych našla důvod proč věřit, tak věřím...

Záleží na každém, jakého boha si vybere. Já si myslím, že každý má svého vlastního. Já věřím ve svého boha, který nechá člověka rozhodnout sám nad sebou a doufá, že, že si to člověk uvědomí. Člověk musí mít víru, i když to nepřizná. I když se člověk na boha zlobí, ten se ho pokouší navést na správnou cestu.

Bůh je člověk, který došel na konec cesty.

Boha jsem vůbec neviděla ani neznám. Ráda bych ho poznala. Každý večer se modlím: „Andělíčku můj strážníčku, opatruj mou dušičku, aby byla čistá pro Ježíše Krista. Amen.“ Potom si vzpomenu na vše, co jsem udělala špatně, co mi udělal kdo špatného a brečím a snažím se na to zapomenout.

Ahoj Bože! Jestli opravdu jsi, tak nevím, proč se mi dělají takové schválnosti, proč mám tolik starostí. Vím, že jiní jsou na tom třeba hůř, nemají co jíst, nemají kde bydlet...atd. ale stejně.

Myslím si, že je bůh, jako že tam někdo je, ale věřící nejsem. Když mě jako bolí břicho, tak slibuju... až přestane bolet.

Já si představuji po smrti život jako nebe ® ten kdo je hodný je tam bůh ® a žije tam stále...

a peklo ® čerti ® tma ® zlý lidé

Možná je to stavěné na tom... takový cyklus.

Je dobře, že je smrt na světě, protože by příroda ty lidi a zvířata neuživila. Když někomu umře třeba dědeček, tak si ten druhý rodinný příslušník řekne: „Proč zrovna naší rodině?“ - ale život jde dál a my ho neovlivníme.

Díky /smrti/ se reguluje stav živočichů. Kdyby nebyla smrt, bylo by tolik živočichů, že by nebylo k hnutí...

Z jedné strany je dobře, že je (smrt) a z druhé ne. Kdyby nebyla, tak nikdy nepoznáme, co je ztráta a z druhé strany jsme smutní, když nám umře blízký či mazlíček. něco zůstane: vzpomínky - ty špatné zapomeneme, dobré zůstanou v naší paměti navždy.

Je dobře, že je na světě smrt - /zvláště/ pro lidi, kteří jsou velmi nemocní a nechtějí trpět. Kdyby smrt nebyla, lidi by se moc trápili. Lidi si přejí, aby žili věčně, ale lidi to nemají přehánět se svým životem.

Má nás příroda ráda?

...Matku přírodu mám rád, protože mě dokáže uklidnit... Příroda nás má, myslím, zatím ráda. Doufám, že se budeme chovat dobře...

S rodič jsme šli na louku. Už z dálky jsem cítil vůni květin. Když jsme došli /na místo/ tak jsme si rozložili deku a lehli si na ni. Poslouchali jsme ptačí zpěv. Byl tak krásný. Takže si myslím, že nic tak pěkného již nezažiji. příroda je barevná a mám pocit (krásný) a že nás má ráda.

To moc nevím, jestli nás má příroda ráda, protože někdo se o ni stará a pečuje (pěstuje rostliny, zalévá, zakládá školky pro mladé stromky, chrání zvířata atd.)

Ale někdo zase přírodu ničí. Kácí stromy, střílí zvířata, také škodí kouř z aut a továren, znečišťují se řeky vypouštěním odpadů (špíny z aut... atd.) Proto si myslím, že příroda asi někoho má ráda a někoho asi ne.

Neměli bychom ji ničit, protože je nám užitečná...

Příroda je úchvatná!

Ale dnešní drancování ničí přírodu a ta se nedokáže obnovovat tak rychle, tak pomalu mizí pralesy, lesy, ale také život v oceánech a mořích.

Rozhodně by se mělo otevírat více rezervací, kde by bylo zakázáno chodit mimo stezky, ničit čerstvě vysázené stromky. Měli bychom dělat více rybníků a mít všechny ryby v řekách. Menší shrnutí: měli bychom méně ničit přírodu, otevřít více rezervací a ochraňovat řeky a oceány... zkrátka: vydrží příroda ještě do dalšího století?

Když jsem venku... tak se cítím hezky.

Příroda má na mne krásný vliv, protože je v ní mnoho krásných hor, polí, ale také my lidé. Sice přírodu ničíme, protože stavíme domy, továrny, které znečišťují moře. Měli bychom se k přírodě chovat lépe, protože v ní zažijeme mnoho příjemných chvílí.

V přírodě můžeme být na zelených, klidných loukách, nebo u hučících řek, vodopádů, potůčků. také v přírodě můžeme strávit hezké chvíle s někým, koho máme rádi. Můžeme poznávat různé živočichy a když jsme pozorní, můžeme slyšet třeba zpěv ptáků... věřím, že nás příroda má ráda, i když jí škodíme.

Je těžké říci, zda nás má opravdu příroda ráda... Špatní lidé, kteří netřídí odpad se mi nezamlouvají. Ale proč nemohou mít trochu trpělivosti a dělit plast od papírů? Protože jsou líní nebo se jim nechce... Proč se těží ropa v moři a pak vymírá velké množství rostlin a živočichů? Protože ten stát chce být bohatý. Proč lidé kácejí pralesy? Aby lidé měli dřevo, ale Zemi to neprospívá a oni to dobře vědí, ale živí se tím spousta lidí. Proto bych chtěla, aby se to všechno změnilo, protože příroda je krásná a nechci, aby se to špatnými lidmi změnilo. Tohle je můj názor.

Určitě nás příroda má ráda, jinak bychom tu já, ani ostatní nebyli.

Ona nás má ráda, ale my jí to moc hezky neoplácíme, spíše škodíme. Kdo nejvíce ubližuje přírodě? No přece člověk. Zahazuje odpadky na trávník. To je ke koši tak daleko? Proč netřídí odpad? Na to odpověď nemám. Možná je někdo líný... Lidé vypouští do ovzduší kouř...

Když se k přírodě budeme chovat hezky, odmění nás: krásným pohledem na čisté lesy a potoky, normálním chováním počasí.

Jestli se člověk nezmění, tak některé ostrovy budou pod vodou kvůli globálnímu oteplování...

Příroda se k nám chová tak, jak se chováme my k ní. Někdy se zlobí, jindy se zase usmívá.

Jsou lidé, kteří přírodě pomáhají a jiní co škodí. V každém městě je nějaký park, kam si lidé chodí odpočinout nebo hrát. Malé děti ještě nevědí jak se k přírodě chovat: trhají rostliny a lámou větve stromů. To někdy dokáže přírodu trošku naštvat, ale má pevné nervy, tak toho trochu víc vydrží. Strážci se starají o lesy a parky... dohlíží, aby každý uklízel po dětech, tak po psech...

Ti, kteří vědí, že jiní dělají špatnou věc, uspořádají petici, která tomu může zabránit.

Tak s přírodou udržujeme určitou rovnováhu...

Příroda nás má ráda: ano i ne. Přírodě škodí, když lidé kácejí stromy. Některý trajekt převáží ropu a nabourá... Můžeme přírodě pomáhat tím, že budeme rozdělovat odpad, sázet nové stromy, pomáhat zvířatům, dávat v zimě do krmelce seno, pití, kaštany...

Příroda se nám odmění svou krásou...

Nelze určit, jestli nás příroda má ráda.

Někteří lidé se k ní chovají dobře (třídí odpad...) Bohužel jsou lidé, kteří na přírodu vůbec nedbají, vyhazují odpadky, kam se jim zlíbí, trhají chráněné druhy rostlin, loví ohrožená zvířata. Nebo v zoologické zahradě krmí nějakými špatnostmi.

Proč lidé kácejí deštné pralesy? Asi aby měli hodně kvalitního dřeva, ale vůbec při tom nemyslí, jaké by to mohlo mít následky... Papír je ze dřeva, když ho nebudeme třídit budou se muset kácet stromy... Proč ubývá některých zvířat? Lidé je loví, aby mohli mít maso nebo z nich stahují kůži na potahy nebo kabáty...

Je dobře, že je smrt na světě

Všechny věci musejí mít začátek i konec. Svět si prostě musí najít způsobe, jak se očišťovat...člověk se narodí a umře, příroda se tím očišťuje

Je dobře, že je smrt na světě

protože by bylo lidí moc. je to jediná věc na světě, která platí pro všechny ( i když někdo zemře dřív, někdo později)...chudý i bohatý, krásný i ošklivý, mladý i starý.

Je dobře, že je smrt na světě, protože se musí rodit noví živočichové a zvířata. Umírá se i na různé nemoci.

Je dobře, že je smrt na světě

Smrt si nevybírá, ta prostě „zaútočí“. Je na světě, protože každý jednou umře.

Jeden umře, ale vzápětí se narodí další člen... není možné, abychom byli nesmrtelní. Co by to bylo za svět, kdyby nás tu bylo miliony a miliony, a přitom nikdo neumíral.

Jednou to příroda začala, tak to prostě je... :-)

Proč je smrt na světě? ...asi proto, aby těm, co jsou již staří pomohla ze světa, aby se netrápili a aby dali prostor těm, co se narodí. Člověk si na konci života musí odpočinout a smrt mu pomůže.

Věřím, že svět je pro lidi co v životě byli hodní a nemysleli jen na sebe, že určitě existuje nebe a zlatá brána s tím Petrem, ale taky myslím, že funguje peklo, kam chodí ti chamtiví lidi.

Ale myslím, že je smrt někdy nespravedlivá, vezme dřív hodný než zlý a někdy si říkám, že chce těm hodným ulehčit od těch zlých. Možná tak, možná jinak.

 

...smrt na světě

je aby nás osvobodila. Když někdo umře, půjde do pekla nebo nebe (ráj) a narodí se v jiném světě a bude jiná osobnost. Možná lepší. Do nebe přijdou hodní, do pekla zlí.

Smrt je, aby nás osvobodila od bolestí (nevyléčitelných nemocí)

Je dobře, že je smrt na světě

Nevím. Vím jedno, že ten život jednou musí skončit.

Kdy a kde to nevím, ale stávají se nehody, při kterých zemře mnoho lidí a nebo sebevrazi, kteří jsou mladí. Proč? Proč to se neví. Sebevražda vzniká hlavně z problému, ale ten člověk neví jak ho vyřešit. Někdy se stávají některé neúmyslně a jiné úmyslně.

Proč jsou řidiči nepozorní? No o tom nic nevím.

Co se stane po smrti taky nevím, ale myslím, že se dostaneme do lepšího světa.

K čemu je vůbec dobrá smrt? Já si myslím, že každému určuje, jak dlouho tu bude.

Může být smrt nespravedlivá? /Co/ když někomu zemře maminka, tatínek, sourozenec? Nemůže si říkat, že je smrt nespravedlivá?

...potká každého, někoho dříve, jiného později ... jednou umřeme všichni ...a pak se narodíme třeba jako pes ...  : )  Někteří zemřou věkem, jiní nemocí, ostatní tragédií... ale život je takovej a je to smutné, ale stává se to. Potká nás to všechny... a potkáme se v pekle nebo nebi.

Kdyby lidé neumírali, nevešli bychom se na planetu...

Dětskost je jedním z důležitých a v ušlechtilém smyslu toho slova lidských znaků člověka.

Tehdy je člověk celý, když si hraje - říkal Schiller.

Konrad LORENZ (Osm smrtelných hříchů)

 

Epilog

Když se narodíme do rodiny, vstoupíme do světa, který je nevypočitatelný, má svá podivná pravidla a hravě se může obejít bez nás - rodina je jako kouzelný svět pohádek.

Zeptá-li se dítě, proč se vejce mění v ptáky, musíme odpovědět jako víla v pohádce o Popelce, kdyby se jí zeptala, proč se myši změnili v koně...

Že

            SVĚT JE OHROMUJÍCÍCÍ

a          ŽIVOT JE PŘEKVAPENÍ

 

jsem objevil v pohádkách (život je dokonce velmi příjemné překvapení).

Na svět bychom se měli dívat tak, aby náš úžas byl pokaždé spojen s pocitem vděčnosti...

je příběh o člověku, který ztratil paměť, chodí po světě, vnímá, ale nevzpomíná si, kdo je. my všichni jsme tím člověkem. Možná rozumíme vesmíru, ale nechápeme sami sebe.

Tajemné záhady o životě zpochybňující naše jistoty. Život sám je přináší. Záhada života je nabíledni, je jeho nejsamozřejmější část.

G. K. Chesterton   (Úžas, radost a paradoxy života...)