Správně vidíme srdcem

Téma III: Bůh

Když Bůh může všechno, tak     (dopis Tomu, ve kterého /ne/věřím)                     Sny a snění                           Čeho se bojím

Věřím na lásku a na kamarádství, ale jediné na co nevěřím, je bůh. Pro mě prostě bůh neexistuje, ale když si někdo myslí, že ano, že prostě je, tak mu to neberu. Do toho mi prostě nic není a tak to zůstane! Já nejsem z těch, kteří lidem kazí své myšlení a maže jim představy a mě je jich líto, protože je to potom mrzí když vidí, že se jim někdo směje!

Milý bože, sice na tebe nevěřím, ale jestli jsi, tak ti mám dost co říci. Možná budeš naštvaný, ale budu upřímná. Když jsi tak všemocný, proč nezabráníš hladomoru? Viděla jsem fotku, na který byl kluk hubený jako kostra…jen kosti potažené kůží. V Čechách je jídla, že ho nemůžeme sníst, tak proč ho nerozdělíš? Proč chytří lidé jsou přehlíženi (třeba i šikanováni). Když se podívám na naši třídu, uvědomím si, že ji nesnáším. Ptáš se proč? OK… Řeknu ti to. Když přijdu do třídy, nikdo mi neřekne ani AHOJ. (asi na tom taky nesu vinu). A pak slyším, jak se holky pomlouvají a před druhou přetvařují. je mi z toho nanic. Kluci se uráží a dělají naschvály. Tak proč do té školy mám chodit? Mám mnoho přátel, ale ne tady. Proč něco neuděláš s drogami? Pouze nám ničí život…prosím tě udělej s tím něco. Díky. J.

Já věřím v to, že když umřeme, tak jsou dva typy, jak odevzdat tělo Bohu. Zaprvé: uloží nás do rakve vcelku a zadruhé: na malé kousíčky do urny. Andělíčci nás pak chytají do velkých sítí a skládají nás dohromady.

V otázce boha jsem většinou rychle hotova. Jsem atheista. Názor na boha mám jednoduchý: nevěřím na něj. Lidi, kteří v něho věří mi nevadí, ale dále se s nimi o něm nebavím.

Sny se mi většinou vyplní, ale není to co si přeji. Někdy mám období, kdy se mi zdají a potom třeba půl roku nic.

Má vysněná přání se někdy vyplní – když si za snem opravdu stojím, dokážu to, jsem spokojená co mám.

Ani nevím čeho se bojím, ale občas mám strach z neznámého prostředí. Bojím se i lidí, které neznám (nevím co můžou udělat). Letos mám strašný strach z přijímacích zkoušek a jejích následků.

Vím, že Bůh může všechno, a má nás rád – že se snažíme žít život jaký nám dal. Jsem vděčná, že můžu vnímat krásu světa (kolem sebe)… Milý Bože, prosím, abys nám pomáhal v životě, kterým nás vedeš abychom byli šťastni a měli se rádi. Prosím tě (o) za celou rodinu, abys nás chránil, pomáhal nám. prosím tě za kamarády, aby se měli dobře /přeškrtáno, nečitelné/ Za ty, co nemají rodinu, co nemají střechu nad hlavou – pomoz jim v jejich životě.   Marie   PS: bojím se spousty věcí, ale nejvíc smrti. Protože nevím, co se může stát až umřu. věřím, že Pán ježíš mne ochrání a dá nám sílu překonat ten strach…. Sním o velké rodině a krásném domě, aby moje děti nezapomněli na své rodiče…

Já si myslím, že když věříte v Boha tak to není jen víra. Třeba když někdo věří, že bude mít lepší známky, nebo ve vyšším věku bude snít o lepší práci. O snech si myslím totéž. Moje sny jsou splnitelné, ale některé si můžu opravdu nechat zdát. Nejlepší by bylo, kdyby existoval svět splněných snů. Myslím, že takový svět… by byl neskutečně hezký. Ale bohužel to nejde. Když si čtu knížku, jsem jakoby ve svém vymyšleném světě a hrdinou (oné knížky). Moje sny je stát se zpěvačkou, mít své divadlo, bavit lidi…(Doufám, že vám toto moje povídání pomůže…)

Bůh je pára a vzduch a je to vymyšlená bytost.

Tohle téma je docela dobré, protože podle mne zajímá hodně lidí.

Je to docela dobré a zajímavé téma.

Neříkám, že Bůh není. Ale rozhodně není takovej, jak si ho lidi udělali. Takhle ty /přeškrtáno silně/ hloupý naivní ovečky uctívají člověka, který si ho vymyslel. Já bych rozhodně jednou z nich nikdy nebyla.

V co věřím? Věřím v opravdové přátelství.

Ježíš žil, ale nevstal z hrobu.

   Bože, já tě mám ráda

Myslím, že Bůh existoval, ale já na něj nevěřím.

Podle mě bůh existoval, ale na posmrtný život nevěřím.

Myslím, že bůh existuje a že vypadá takto: vousy, bílý plášť, magická hůl.

Věřím i v posmrtný život.

Já věřím v lásku, v přátelství a trošku v Boha.

Něco mi říká ať věřím a něco mi říká ať nevěřím.

… nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím…………

Bůh je hodný člověk, protože nás stvořil a to je to nejdůležitější.

Bůh je spravedlivý a dobrý! Vážím si ho!

Bůh existuje, teda podle mě. Myslím, že je moudrý, ale i špatný. Má dost špatný vlastnosti. Nevím, jestli ty pohromy, co se staly jsou jeho zásluhou, ale když nám bere lidi, co máme rádi! Podle mě Bůh občas je a občas není.

Já se bojím tmy a bouřek. Přála bych si, aby na světě nebylo tolik zla.

Na Boha nevěřím, protože jsem ho neviděla, tak nevím. A kdyby žil, tak by byl určitě hodnej.

Myslím si, že Bůh je hodný, protože pomáhal lidem.

Bůch je náš Pán, je stvořitel, hrozně moudrý.

Člověk je posel pána Boha.

Bože, proč tě tak museli mučit, tolik krve co jsi za nás vytrpěl.

Na Boha nevěřím, ale chtěla bych, kdybych umřela, tak abych se narodila ještě jednou. Ale jako zvíře. Chtěla bych být koněm.

Bůh možná existuje, možná ne. Život po smrti možná taky, možná taky ne.

Bůh je nahoře a kouká na nás. Peklo není. Já si myslím, že když jde někdo do pekla, tak jde do tmy. A musí splnit nějaké úkoly.

Někdo v Boha věří a někdo ne. ALE když někdo věří v Boha, je život spravedlivý?

Proč někdo má tolik peněz a jiný málo?

Jedno je spravedlivé – a to je Smrt. Ta si přijde pro každého.

…jdeš s Bohem, to je víc, nejít cestou špatnou…

Já věřím ve vodníka. Mám ho rád, protože je celý zelený.

Když Bůh může všechno, tak proč nezakáže školy? Nám tak nezbývá čas na jiné věci. /Škola/ je zbytečná ztráta času.

Já se nejvíc bojím krve. Krev je červená nebo tmavě vínová. Například když se uhodíte, tak vám teče krev…

…hadů se bojím. Jen že jsou slizký. Tmy se bojím/ že nic nevidím a může mne někdo +….

Nemám žádné tajemství, žádné sny, ničeho se nebojím, nevěřím v Boha, v nic nevěřím, jsem zlý, chtěl bych být taxikář, protože rád řídím, zrušil bych školy, v obchodech bych dal slevy…

Bojím se svého dědy a táty, protože každou chvíli na mě křičí, také se bojím Vlasty- to je trenérka na volejbalu. Nikdy bych se nemohla bát mumií.

 

1 část  Někdy sním, aby se dědeček vrátil na zem. Ale je tu jediná věc, myslíte, že když člověk umírá, že to bolí…toho se bojím. Mám svoje přání, ale to se mi nikdy nevyplní. Mám přání, ale ta jsem říkal jen dědečkovi. Nikdy jsem neviděla člověka umírat. 2. část Já věřím ve vše, hlavně ve víru. Co myslíš Bože? Dědečku jsi v nebi nebo pekle?

Bůh neexistuje. To jsou jen ptákoviny lidí, kteří nevědí na co mají svést svoji vinu. A tak dál. Kdybych byl ministrem školství- tak nic. Protože se stejně nic nezmění, určitě ne mým názorem. Má nás příroda ráda? No to nevím, asi ne, myslím ne.

Sny a snění

Myslím, že sny a snění je důležité, protože, když se sní, tak se člověk uklidní. Tedy alespoň u mne to tak funguje. já sním docela často, protože mne to baví. Představuji si třeba, že jsem slavná hvězda nebo že umím čarovat. když si potřebuji dodat odvahu, třeba před soutěží, tak si představuji co by tam mohlo být a jak to vyřeším. když si potřebuji dodat odvahu před závodem, tak si představuji, že běžím kosmickou rychlostí a na závodě se to pokouším uskutečnit. Když mám dlouhou chvíli, zapnu si televizi, kterou má v zásobě každý – jen ji najít (ve své fantasii). V noci se mi občas podaří přeměnit sen v hezčí. Když se mi to nepodaří, alespoň se probudím.

Sny jsou docela vzácný vlastnosti. Bez snů bych nikdy neusnula. Snění není zase tak špatné. když sním, tak o tom, co bych dělala, kdybych mohla ven nebo ke kámoškám… Ještě jsem neměla strašidelný sen kvůli televizi. někdy přemýšlím, jaké by to bylo bez snění a snů. Sny si nepamatuji. Spím tvrdě a když se probudím, tak si nepamatuji. …Když čtu, těším se na sny, i když si je nepamatuji, ale prožiju je. To je /jen/ moje tajemství.

Pomalu každou noc sním o návratu pravého otce. každý večer se s ním učím matematiku (je učitel). Každé odpoledne (ve snění) si s ním hraji, jezdíme na Vltavu…/ale místo toho/ vzdychám, že ho moc nevídám a mám jiného otce.

Také sním o návratu svých zvířat. měla jsem je a mám moc ráda. Jmenují se: Žulda, Lucka, Míša, Filípek. Děda říkal, že na ně dokážu zapomenout, ale je to naopak…

Mnohokrát se denně sama sebe ptám: PROČ? Proč jsem udělala tohle a jindy zase tamto, ale jen málokdy si dovedu odpovědět sama… Na otázku: Věříš v Boha?“ dokážu odpovědět lehce bez přemýšlení. Možná je to tím, že často přemýšlím nad životem, ale na druhou stranu jsem ráda, že mám v některých věcech jasno. V Boha, nebo přesně nevím jak TO nazvat, věřím, ale nedokážu se začlenit do skupiny lidí, kteří jsou zbožní. Teď už se to často nestává, ale dřív jsem měla problémy s rodinou. Často jsem se „modlila“ Byla to pro mne taková rutina, kterou jsem nechtěla ani na den vypustit. Teď si kladu otázku: Pomohlo mi to, nebo to byl osud? Je možné, že obojí, ale já chci věřit v to, že mi ten Človíček nahoře pomohl.

Já se bojím strachu.                                                Strach je nejhnusnější, čeho se bojí každé dítě

…taky se bojím myší, protože mne kousnou…

...Bojím se trochu slona a krokodýla a žraloka.

Když jsem byl malej /9let/ bál jsem snů a čertů. jednou jsem se schoval pod postel, protože jsem se bál hodně, a myslel,

že mne odnesou…nejvíc jsem se bál, když mi byly tři roky…tak se mi zdál pořád ten samej sen: že jsem uprostřed bludiště

a na začátku toho bludiště byl čert a šel za mnou z druhé strany byl také čert…když jsem šel vzbudit tátu, tak ten byl také čert,

když jsem šel vzbudit mámu, byla taky čert, když mne chytili, tak jsem se probudil.

Já se bojím třeba laviny, protože je vysoká…taky se bojím doopravdických šelem (ne v kleci, ale třeba když jsem na naší zahradě)…

Já se bojím ze všeho nejvíc svých snů, protože jsou strašidelný (vždycky se /až/ probudím). …Ráno se již ničeho nebojím…když mi byli dva nebo tři roky, tak jsem šel ven a votravoval pavoučí hnízdo. Ty pavoučci se na mne spustili a úplně mne obalili. potom se spustila i jejich máma. To nebyl sen ani to nebylo doopravdy.

Já se bojím strachu za aut, protože mne už jednou srazilo…stalo se to tak: jednou odpoledne jsme šli s kamarády na pouť, v šest přijel táta, abych se šel vykoupat, tak jsem šel, ale byl tam kopec a to auto bylo pod ním (já ho neviděl ani neslyšel, protože hrála hlučná hudba). Všiml jsem si ho pozdě. Vlítl jsem do okna, pak na střechu a spadl…jel jsem do nemocnice a tři dny si mne tam nechali.

Bojím se, že nás přepadnou. Jednou už nás přepadli a mamku chtěli uškrtit, protože chtěli /zlaté/ řetízky a mamka je sundávala pomalu…/Ukrajinka, 10 let/

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarma Webnode