III.

Válka v Iráku[1]

Válka už začala. Myslím si, že zničí celou zeměkouli, i naši Českou republiku, protože minulý president podepsal smlouvu s Amerikou. A Sadám Husajn bude myslet, že jsme s nimi. Je to blbá válka.

Myslím, že se ta vílka dala řešit jinak, než bombardováním a zabíjením. Třeba, že by se sešli presidenti a dohodli se. Při válce umírá hodně nevinných lidí. Bush i Husajn chtějí válku, ale jiné státy ne. …

Já nechci válku, ale když už je, tak věřím, že vyhrají USA…

Já si myslím, že to není dobře, protože umře plno bezbranných lidí, zničí to plno měst. Ale zase by bylo dobré zabít Husajna, protože má nebezpečné zbraně a nikdo neví, kdy je použije. Je hrozné, že je může použít. …bude dlouho trvat, než se /zbořené/ domy opraví a lidské životy se nenapraví.

Myslím, že by tady neměla být válka, ale v Iráku taky ne. Nechci, aby tady jezdily tanky. Nechtěla bych ztratit rodiče, kamarády a příbuzný. Mám názor takový, že válka být nemusí.

…ale ona už začala 22.3. ve 4.00. JÁ SE BOJÍM.  Ten kdo válku zařídil je pěknej ňouma. Kazí svět. Válka už se nedá zastavit. Lidi umírají, třeba někdo má useknutou hlavu, ruku nebo nohu. Mají rozbitá okna Já prostě tu válku nechci, určitě kromě Iráku to nikdo nechce. Je to prostě blbý stát.

…nechci TO, protože bychom museli všichni zahynout…

Kíka mi říkala, že prej ve zprávách říkali, že se to prej jakoby vědělo dopředu a že Václav Havel podepsal, že pomůžeme a Václav Klaus to podepsat nechce.

Myslím, že Buš je vyčůranej, protože říkal, že nebude válka…

Válka je nevídaná…; Válka a smůla; Problém války v Iráku; Já si myslím…[2]

Válku nechci, protože by lidi umírali a já bych umřela. Kdybych byla nesmrtelná, vzala bych paličku nebo pistol a všechny bych zabila a lidi by byli živí a byla bych ráda. Na tu válku bych si musela koupit dobré brýle, abych neoslepla. Nemám ráda válku a když umřu…

Mně se to nelíbí…chtěla bych, aby to skončilo a byl všude mír. Je to smutné…

Já[3] sy myslym že toje blbost protže buš je pytomec proč to nevyřeší slovy jako jiří s Poděbat a nemuselo se to vypuknout a prolyje se krev lidí

Už jsem hodněkrát psal, že mým největším přáním je, aby nebyla válka. Předevčírem vypukla III. světová. Myslím, že je to vina Bushe a Husajna. Je to konflikt dvou lidí. Politiky, moci, peněz. Kvůli tomu musí umírat tisíce lidí. Myslí, že se to mohlo vyjednat s mírem.

Tajemství: radosti a bolesti; života a smrti; Boha[1]

Tajemství je pěkné, bolestivé a podobně. Buď ho odhalíme nebo ne, ale jsou možný jen ty dvě věci. Tajemství má každý z nás, úplně každý, jenom to musíme připustit. Každý jich má hodně, ale to největší neche prozradit…a já se tomu nedivím.

Tajemství je barevné, hezké- když se neprozradí.

Co je tajemství nevím. Třeba to jsou hodiny. Nebo život je tajemství (Něco v něm je tajného.) Fakt nevím co to je tajemství. Tajemství je třeba když má někdo narozeniny, tak má radost, ale potom se to nesplní a má v  obě bolest.

Tajemství je velká dlouhá cesta……………

Každý má svoje tajemství. Může v podobě krásné věci schované v truhle nebo krabičce,taky máme svoje tajemství v srdci, v myšlenkách a v mysli a ve víře.

Co je tajemství nikdo neví. Je to záhada, kterou nikdo nevyřeší. Někteří lidé se ho bojí (to je smrt – a co je smrt? Proč lidé umírají? …)

Tajemství je, co ví jenom jeden a druhý to neví. Když to někdo druhýmu řekne a ten to dál neprozradí, tak má radost.

1.Proč nikdo neví, jestli Bůh je nebo není?

2.Proč je tajemství tak dlouhé?

3.Kolik lidí si myslí, že bůh žije, a kolik že ne?

4.Proč je tajemství jestli Bůh žije?

Co je Bůh? Co je tajemství? Proč má každý člověk radost, bolest, smutek a smrt? To nám všechno dal Bůh? Možná neexistuje a dala nám to opice.

                   Nevím, jak tě mám milovat…[2]

…když tě neznám a jsi starší než já, mně je vás líto, že vás ukřižovali, jak do vás píchali hřebíky, chtěla bych tě poznat.

Nevím, jak se mám rozhodnout. Buď na vás věřit a nebo ne. Ani nevím Ani nevím, jak tě Ježíši mám milovat…

Nevím co potřebuješ Neznám tě. Nevím, jaký máš plány. Nemám tě ráda. Nevím jak se jmenuješ. Nechci to znát. Nepodpořím tě. Nechci tě. Nechci svatbu. Nejsem pro tebe ta pravá. Nevěřím na boha, to jsou jen povídačky. Prostě o tom nechci hovořit.

Pro mě jsi Ježíši člověk i Bůh. Jsi syn Boha. Mám tě rád, když jsi žil, tak jsi léčil lidi a měl jsi všechny rád, i své nepřátele. To je hodně těžké, pomalu stejně těžké jako věřit v tebe a tvého Otce, protože ho nikdo neviděl.

Vím kdo jsi a vím, že jsi žil, ale nevěřím, že jsi vstal z mrtvých. A vůbec na tebe nevěřím. Máma řekla, že dárky nosí rodiče…

Nevím, jestli existuješ nebo ne; nevím, jestli tomu mám věřit nebo ne; napůl tomu věřím a napůl ne. Rád bych ti věřil, ale nemám důkaz, takže spíš nevěřím. (Myslím, že se člověk stvořil z opice).

Jestli Ježíši existuješ, proč se neukazuješ a kdybych tě potkal, nevěděl bych co říci. Ještě jsem tě neviděl. Chodím do kostela, ale nevěřím na tebe.

…kdybych vás viděla, možná bych uvěřila.

Já vám nerozumím, proč vám mám psát, když o vás nechci slyšet, můj brácha o vás říká, abych o vás nemluvila.

Já tě neznám, nevím jak vypadáš, nevím jak tě zavolat, tak mi to řekni. Co děláš? Pomáháš nebo ničíš? Kolik ti je? Kde bydlíš? Jsi vůbec skutečný? Koho máš nejraději? Jsi zamilovaný? Jsi kluk nebo holka?Jsi nesmrtelný? Jsi ryba nebo tygr? Nebo člověk? Jsi něčím zajímavý? EXISTUJEŠ?

Žádný vztah nemám…nespala jsem s tebou, nedokázal jsi mi lásku: Když jsem se narodila, již jsi nežil, ale na svět jsi mi zase pomohl. Ani bych s tebou spát nechtěla, ale chtěla bych tě poznat.

Já vám nerozumím, ne že bych vás nesnášela, ale nechápu, je mi vás líto, když slyším, že vás ukřižovali, chce se mi brečet…někdy přemýšlím, jestli na vás mám věřit nebo ne…chtěla bych být s vámi, ale nejde mi to…

Já boha nesnáším a /nečitelné/…já si myslím, že je to vymyšlenost, ať mi teda dá někdo důkazy, že existuje, tohle mě už pořád sere- psát o bohu, píšeme o něm o vánocích, píšeme o velikonocích. Jsem vždycky nasraná, když slyším slovo „bůh“. Nepříčetně zčervenám, skoro vybuchnu…je to ptákovina.

Já si myslím, že Ježíš existuje, ale někdo na něho nevěří a někdo jo. Já na něj věřím, ale taky o něm něco nevím…Já na Boha věřím, protože jsem se tak narodil. Někdo se narodil nevěřící, někdo věřící. Já bych se nechtěl narodit nevěřící.

Hnusný sen

…se mi zdálo, že jsem byla na dýze a tam jsem se uhodila do spánku a ………nevnímala svět. Za půl hodiny jsem se probudila, pravá část hlavy byla v krvi. Potom mne omyli studenou vodou. Na led mi dali spánek. Za hodinu jsem šla domů…

…jdu lesem a potkám se s ufounem. Bavíme se. Najednou něco slyším syčet. Had anakonda. Vylezu na strom. Ona povídá: „Proč se mne bojíš?“ Já byl tak překvapenej, že jsem málem spadnul. Tak si chvíli povídáme.Potom mi dá úkol, že mám brokovnici a devět ran. Jdu do první linie. Chytí mě a zavřou…

…jeli jsme na dovolenou s vlekem a do něho narazil kamion. Padající vlek nás stáhnul do příkopu. Z ničeho nic u nás stála sanitka. Pomohli nám. A byli tam hasiči a policajti. Převezli nás do nemocnice…

…byla jsem v koupelně a najednou se mi v okýnku objevila smrtka. V ruce měla sekeru. Chtěla mne zabít. Utekla jsem rychle do pokojíčku. Otevřela jsem skříň a z ní vylezl nějaký velký brouk. Místo rukou měl nože, místo nosu špici. Byl růžový, bílý a černý. Šla jsem rychle do bráchova pokoje. Tam taky seděla příšera. Běžím dolů. Tam taky sedí příšery. Jdou po mně. Uteču z baráku. Všechny lidi jsou příšery a chtějí mě zabít. Jediná jsem člověk. Pak si řeknu ať mě sežerou, že už to není nic platný

                                                          …pak mě máma probudila.

Jednou jsme vyjeli na dovolenou do obrovského domu co patřil pratetě. Byl starý a plný pavučin. Byl tam krásný, starodávný nábytek, tři patra obrovských pokojů. Tam jsem měl bydlet. Také tam byla zahrada. Uviděl jsem velikého hada. Proměnil se v pratetu a řekl mi: Jdi za močál směrem k Paříži, schválně, jestli si něčeho všimneš. Zase byl hadem a odplazil se. Močál je za pustým lesem a horou. Bažinu jsem přeskákal po shnilých dřevech. Potom mě napadli trochu hloupí, ale zlí páni. Házeli po mně sítě a pouštěli do nich jed. na poslední chvíli jsem jim hodil síť na hlavu a zhloupli ještě víc. Začali hrát mariáš a já vyhrál.

S Kristou a Ivetou jsme spaly v létě ve stanu. Přilezli tam různí brouci a my ječely. Potom jsme stan vypraly v Jizeře (aby tam nebyli brouci). Usnuly jsme. Bylo nám zima a Iveta nás vzbudila, že stoupá Jizera. Začaly jsme utíkat…

…převáželi dinosaury do nového kolosea.V lese byly mušky. Byl jsem tam s bráchou a s Lukášem. Brácha zašel do lesa a dinosauři ho napadli. Pokousali ho a on umřel. Pak mě zakousl tyranosaurus…

Byly jsme s Bárou na půdě, kde bába vydloubávala oči. Divily jsme se co dělá. Rozběhla se za námi a každé vydloubla jedno oko. Tím se živila. Sešly jsme dolů a táta s mámou se nás báli. Říkaly jsme, že to jsme my, ale nevěřili nám. Až za chvíli. Šli také nahoru na půdu a bába ji také vydloubla po jednom oku. A zase jsme se bály my s Bárou…potom nás bába všechny sežrala a my byli v jejím žaludku. Pak nás vysrala a my byli v močůvce…

Byl jsem u babičky a okolo jezdili vojáci. Brali i děti, ale já se schovával. Stejně si mně všimli a odvezli k rybníku, kde nás trénovali. Nedaleko bourali budovy. Jak jsme byli u rybníka, zvedla se vlna. Utekl jsem k tetě. Tam jsem se schoval, ale stejně mne našli… (sen byl horší, než je mé vyprávění; strachy jsem se totiž vzbudil.)

Jeden večer bylo ráno a my šli k mamce pro brambory co byly zakopané v zemi. My je vykopali, dali mamce ale nezakopali. Najednou odtud vylezla kostra a honila nás. Utíkali před ní i Nešněrovi. Když nás dohonila, řekla, že nám nechce ublížit, chce jen, abychom ji za rok zase vzbudili, jinak nás zabije...

Jednou jsem šel lesem, uviděl světélko a potkal babiznu. Říkala: pojď sem. Začal jsem řvát:Tatí, pomóóóc! A on: Co chceš? Já, aby mi šel pomoci. Tak přišel a zmlátil ji…

Mně se zdálo, že jsme před školou všichni po obědě a oni nás chtěli unést. Jsem s Ivetou a Verčou a Kristou. Chytili jsme  se do kroužku a najednou jsme svítili jako duchové z „kindervajíčka“ Chtěli jsme příšery zabít, ale ony nás polily vodou. Zkoušeli jsme to znovu a znovu. Odnesly nás do skály. Pan učitel vařil doma v konvici čaj. Jedna příšera odnesla i jeho. Nakonec jsme všichni utekli…

Jaký mám názor na naši školu?

Myslím, že kamarádi jsou dobrý. Pan učitel Bohatý mě naštval, protože měli při tělocviku jen dvakrát přehozeno a už bili. J.K. mě někdy přímo sere. Ale A.B. taky. Kdo mě nesere je Dan a někdy Martin. Pan Hlavatý a paní Bártová jdou. Paní Hojková je hodná. Ve škole je to pěkné, a zvenčí také…

Jsou tu kroužky a z nich mě baví taneční („tanečák“). Je legrační, když někdo splete tanec. Taky mám názor na učitele a učitelky…že mě paní Bártová doučuje, za to jí moc děkuji (protože mi to moc nejde). Když mě to naučí, tak druhý den z toho něco umím, ale jen něco. Paní Hojková je hodná. Třeba, když má někdo narozeniny nebo svátek, tak mu něco dá.

Na celou školu dohromady mám názor celkem ucházející. Baví mě to s panem učitelem Bohatým ve třídě, ale jak se dostaneme do tělocvičny je strašně nadržující a řekl bych, že na pravidla úplně hloupý. Jinak je s ním legrace. Paní Bártová je hodná, ale někdy přísná. Je to s ní dobrý (máme ji na vlastivědu a sloh). Pan Hlavatý je dobrý a výborně se s ním mluví. Kamarádů je dost, hrajeme si, ale někdy se pořádně nasereme.

Učitelé by nemuseli být tak přísní jako jsou teď. Docela by se mohlo zlepšit, aby pan učitel Hlavatý trošku učil a pořád si nehrál. Mám názor takovej, že ve škole je všechno dobrý, ale nejlepší je paní Bártová. Mám zlost, že ji nemáme na výtvarnou výchovu…

Naše škola je z venku hezká a zevnitř také. Je tu jeden tělocvikář a je cáklej (nezná pravidla vybiky). Nejlepší je paní Bártová a paní Hojková, občas ujde i p. Hlavatej (je to hudebník, umí na nástroje). Paní Bártová učí dobře. Když s krčmou uklízíme šatnu, dostaneme od paní H. bonbón. Moc, moc, moc, moc, moc mě štve XX, protože si z nás dělá sluhy a srandičky (jsme připravení na tělocvik a on si čte noviny a přijdeme o dvacet minut). Mimo to je „týdýt“. Na škole máme kroužky: keramický, taneční a stolní tenis. Ale občas „Boháč“ ujde a je s ním i (málokdy) sranda.

Mně se už na začátku školy nelíbilo, že Adéla zlobí. Jinak mě zatím škola bavila. V druhém roce začal /zlobit/ i Kamil. Zrovna přišel. To už bylo o něco horší, ale do školy se vždycky chtělo. Ve třetím roce se mi už moc nechtělo, protože to bylo těžší. Kamarádi se mi líbili, nebyli moc zlí.  (Trochu Martin, Kamil a Adéla). Ve čtvrté třídě přišel David, tak škola mě začala trochu víc bavit…Paní učitelka na mne moc zlá nebyla a pan učitel mě naučil angličtinu…

Mně se na Martinovi nelíbí, že se  s nikým nebaví…tahle škola je lepší než v Praze. (Jezdíme každý rok na hory).

První třída. To jsem měl hodně dobrý názor. A když jsem přišel poprvé na začátku školního roku, tak mě všichni zmlátili kromě Marka a Vaška. To se mi teda moc nelíbilo. Druhá třída se mi líbila, to se se mnou bavili, ale jak přišel Kamil, byl jsem sám a neměl kamarády. Třetí třída se mi moc nelíbila, protože jsme se spolu moc nebavili, nejvýš dvojice. Čtvrtá třída je dobrá…

…naše třída je docela dobrá, jenomže se kluci perou, ale holky se perou taky. Tak to vyjde nastejno. Se školou jsem spokojená, ale jen prozatím. Mohlo by se změnit to, že by naše třída byla modrá, první by byla žlutá a pátá zelená. Mohly by být delší přestávky. Když jsou pedagogové nemocní, měli by zůstat doma (nenávidím, když je někdo nemocný a chodí do práce). Do školy chodím ráda. Kamarádi jsou dobrý.

Celé čtyři roky, co chodím do téhle školy to bylo docela výborný. Docela, protože když jsme byli u paní Bártové, vychloubal se Lukáš, že skoro všechno umí a to mě štvalo. Se školou jezdíme na výlety a školu v přírodě. Třída je dobrá, i pan učitel, ale někdy nerozumím jeho otázkám. Třeba: Je dítě člověk? Ale trochu se to už zlepšilo. Myslím, že některé věci přeháníme (třeba, že chodíme ven /na tělocvik/ i když je zima). A trochu mi vadí, jak se děti chovají. A měly by se zvětšit šatny a tělocvična…

Ve škole je to dobrý. Mám tu spoustu kamarádů. Jenom mě štve, že nemám na žádnou hodinu paní Bártovou. S třídním mám nejraději matematiku, protože mi jde nejvíce. Nejrači mám češtinu. Hrajeme různé hry. Mám rád molekuly. Pan Hlavatý neřve ani nešeptá, dobře hraje na kytaru, kreslí, ale říká, že kreslit neumí…

Se školou jsem trochu spokojená a trochu ne (protože se tady krade).  S učením jsem spokojená (hrajeme hry). Akorát první třída mě rozčiluje, protože kluci zlobí a provokují naše kluky (ti jim to vrátí a malí brečí). S panem učitelem jsem spokojená, se spolužáky taky. (Pokud se perou, tak je to hra). Vadí mi, že k nám chodí některé hodiny pátá třída. (Myslí si, že když jsou starší, že můžou rozhodovat co můžeme a co ne…) Třída je fajn…

Tahle škola se mi moc líbí. Je to takový rodinný a všichni se tu znají. Spolužáky jsem poznal za tři měsíce. V Praze jsem je nepoznal ani za tři roky. Líbí se mi, jak tady chodíme na oběd. S panem Hlavatým často sedáme na koberec a posloucháme hudbu. To mě baví. Pan ředitel Bohatý má zase sportovního ducha a tvrdě nás trénuje. Docela mě to baví, ale mohl by zmírnit. Tady jsem našel kamarády hned (Martin šel se mnou ven již třetího září). Ale býváme uřvaní (když o pracovkách děláme s páťáky společný výtvor)…

Mě se škola docela líbí, až na to, že musím ráno brzo vstávat. Ale potom už je to lepší. Pan učitel nás učí dobře, ale někdy mi to připadá nespravedlivý a divné (protože to není, jak si to představuji). Ale zase s námi hraje hry a pouští nám písničky. Třetí třída se mi líbila (to jsem ještě jezdil autobusem). U paní Bártové to docela šlo a bavilo mě to. Na druhou a první třídu si už nepamatuji…Škola je dobrá, protože je v ní teplo.

…už jsem se za ty čtyři roky hodně naučil a taky jsem mohl prožít radost i smutek a smích a rozcházení i rvačky. Je to dobré alespoň jednou za život to prožít. Kdo to nezažije, nepochopí. Škola mi dala nové vědomosti, o kterých jsem ani nesnil. Doufám, že se ještě něco naučím. Sice mi to vzalo volno, ale to mi nevadí, protože, jak jsem už řekl, naučil jsem se nové hry a mohl jsem být ve škole v přírodě. Akorát mi vadí, že se někdy pereme.  Nikdy to není vážný, ale bylo by lepší, kdybychom se neprali. Také je dobré, že máme hodinu anglického jazyka…chci se toho naučit víc.