I. 2004 léto

                                   Můj třídní /Názor žáků druhého a čtvrtého ročníku/

Nezměnit nic. Je chytrej. Ale učí nás. Je hodnej, že nás učí. Děkujeme, že nám čte MOMO.

Mně se to s vámi líbilo a že jste mi zlepšil z češtiny známku, že mi dáte možná jedničku,z  matiky mi ji snad necháte. Je špatný, že odejdete asi do jiné školy, že nebudete učit Vendu. Ale mně se líbilo, jak jste nám dával úkoly pro radost.

Mně se pan H. líbí, protože je hodnej a chytrej. já ho mám rád a nic proti němu nemám. Změnil bych na něm, aby byl trochu tvrdší na Terezu a Michalu...

Mě se líbí...že mi dává jedničky, když si myslím, že to je dvojka. ještě se mi na panu učiteli líbí, že něco někdy zapomene nebo něco splete nebo udělá špatně. To se mi líbí...

Byl hodnej,  dobrej a myslím, že je moc  hodnej a je to nejlepší učitel. A je starej ...a čte nám...hezky. A pouští nám písně.

Já si o .... myslím, že nás za ty měsíce hodně naučil (odnaučil). třeba mě skoro naučil popotahovat rýmu a ještě mě odnaučil kecat o hodině s kolegyní. Ale naučil mne psát i nějaká písmena, ale něco nás naučila paní Bártová. A je škoda, že odejdete, protože jiné děti se třeba na vás těšej a budou mít někoho jiného.

Vy jste byl dobrý učitel, akorát ty prověrky byly divné. Ale jinak jsem s vámi spokjen. A je to o vás pane učiteli... druhé a čtvrté třídy.

Mně se líbí. je dobrý v tom, že dobře učí. Je i někdy hodný, ale spíš je ví hodný, ale  fok /???/ více je hodný...v tom, že dává dobré úkoly: normální a pro radost. Ty se mi hlavně líbí...

...nic bych /na něm/ nezměnil, akorát bych chtěl sedět sám, protože Lukáš někdy okoukává a taky někdy na mně mluví.

Je hodně fousatej pan H. a myslím si, že je hodnej, chytrej a odvážnej. Nebo se mi líbí, jaký má kolo. mám vás ráda...

 

Nic se na něm třeba nezmění ... ale neměl by mít vousy a taky aby nám naše úkoly nepsal někam jinam, jak to děláme ve škole – třeba jaký je letopočet. Taky abychom si někdy zahráli veverku a já schovávala. A taky aby nebyl tak přísný. Aby nám nakreslil na tabuli nějaký obrázek, který jsme ještě neviděli. Jinak je fajn s panem učitelem (až na ty vousy).

 

Jak jsem vstoupil/a/do Evropské unie

 

Já bych nechtěl, aby se zvýšily platy (jako nákupu).

         Jiné prachy (jmenují se EURO) – zvláštní speciální v Evropské unii a jiné vjezdy na hranicích. Dám jim více snahy ve škole a víc jedniček. Evropská unie by nám mohla dát vítězství v tenise.

         Já očekávám od Evropské unie, že mi dá něco a já bych dal Unii něco.

Já si myslím, že Evropská unie je bezva a očekávám, že do tří týdnů někoho zvolí.

         Já hrál v sobotu turnaj a byli jsme předposlední, ale dostali jsme cenu. V neděli jsem hrál na plejstejšnu.

Já do Evropské unie nechtěl a očekávám od ní, že se všechno zdraží. V sobotu jsem dělal normální věci a byl na Moravě. Taky  očekávám (od unie) lepší vládu.

         Já myslím, že Evropa nám Čechům přinese do krámů nějaké jídlo (třeba sýr, mléko a jiné mléčné výrobky, ale nejen mléčné, ale i jiné jídlo, abychom se uživili. Abychom neumřeli žízní. Já bych jim nabídla rum, pivo a jiný alkohol, ale ne moc, aby se neopili. Nechci aby se opili, já si o nich myslím, že jsou hodní…

         Já si myslím, že to bude jak to má být. Nabídnu jí dívat se k nám do Česka a chtěl bych od nich dárek hezkej. A dal bych jim  káfe nebo rum, pokud bychom měli.

         Já bych jí třeba nabídl pivo, ale nevím, jestli by jí chutnalo. (Já ho měl a chutnalo mi).

         Společnost, přátelství a kamarády. Nové a novější státy. Já bych Unii dal nové země. Umím hrát fotbal…

 

         Já mám názor na to, aby nám něco nějakou odměnu (peníze) nebo si něco kupovat zadarmo nebo levně a ne draze … Nabízím slevu, aby nám prodloužili prázdniny na šest měsíců a školu taky prodloužit a nějaké nové učení. A nějací muži a ženy pracovitý a vylepšený o roboty živý.

         Já nevím co je to Evropská unie a co požaduje. Ale /já/ požaduji aby zlevňovali ceny a zvyšovali plat zaměstnanců

 

My name is Lukas. I am from Benátky. My hobby is football. My friends are Dan, Mark and Marty. My favourite colour is blue. My pet is dog. My sister is Renata. …

Já vstup do EU moc neoslavoval. Dopoledne jsem měl fotbal a přijel jsem v jednu odpoledne. Potom jsem se koukal na telku a šel s kluky ven. Na hranicích už nebudou fronty, nebude se tam muset čekat a to bude výhoda. Zase se toho plno zdraží, takže nevím, jestli to bude lepší.

 

 

         I am David. I am from Sojovice. My hobby is music, sport, collection stamps, coins and model cars. My friends are Mark, Marty, Charles and Dan. My favourite colours are blue and silver. I am ten. My pet is cat. I am Czech. I have got a sister. Her name is Nick.  I like riding the bike. I like swimming, reading and riding. I want to be astronaut and sailor – captain and detective.

         … tohle mne drtí. Česká národní banka zatím tiskne koruny české, ale co pak? Bude to snad Evropská banka? Ano, třikrát sláva – to je další důvod, proč bych hlasoval proti – kdybych byl dospělý. Všichni jsou z toho, že Česká republika bude v EU naprosto zjančený. /Křičí/ například: Jé, to je super!!! Až pojedu do Polska za mámou, tak si taxi budu platit českou měnou. PRIMA. Až poletím do Španělska, tak nepotřebujeme pas.  ŽŮŽO. EŇO ŇUŇO. Jsem proti euro v Čechách, proměnit peníze v bance není problém. Jsem proti zrušení celníků – budou /se/ převážet drogy.  Jsem pro zrušení hranic…bude větší mír. Mále bych zapomněl.

EU  fucking.

Já jsem neoslavovala, protože jsem do EU nechtěla, protože  neumím euro. Budeme jezdit s pásem. A zdražují. Bude všechno drahé. Jinak všechno stejné…všechno bude úplně jinak a já to jinak nechci.

Já jsem ňákmoc neoslavovala, protože jsem do ní nechtěla, takže mne to ani nezajímalo, ale když jsem se /v sobotu/ probudila, tak jsem se divila, ale potom jsem si řekla, co se dá dělat, tak jsem si lehla a spala dál. Ale vlastně jsem trochu oslavovala – čarodějnice. Potom jsme se strejdou, tetou a sestřenicí jeli na fotbal malého bratrance Martina. Vyhráli, bylo to dobrý. Teď to bude drahý a já měla v úmyslu dělat pro rodinu malou párty, ale když se všechno zdražuje, tak nic neudělám.

 

Co nás čeká v EU nevím ani já a nejsem sama.   /podpis maminky/

 

10.5. 04  Žáci páté třídy psali o hodině anglického jazyka. Anglicky jsem jim zadal, že mají napsat pět vět v angličtině, zbývající část česky. Kdo jsou a co nabízejí Unii, co od ní očekávají, jak vstup do Evropské unie oslavovali. Napoprvé nenapsali nic, až když jsem jim to celé vysvětlil česky. Žáci čtvrté a druhé třídy psali o hodině čtení: Můj názor na vstup České republiky do EU.

 

   

                            Básník Jiří Žáček na návštěvě ve škole

 

Když jsem tam přišel, tak jsem si sedl. Pan Žáček říkal básničky a povídal si s námi. Měl s sebou psa a kočku. Dozvěděl jsem se, že kouří. Pak jsme zpívali. Nakonec rozdal podpisy. Já už od něj mám knížku a i podepsanou -  SLABIKÁŘ .  Ve škole už dvakrát·· byl, teď potřetí. Docela jsem byl rád že přijel, docela· mne to bavilo.

Pro mne bylo setkání s Jiřím Žáčkem pěkné, protože si myslím, že jsem ho viděl poprvé. Také bylo hezké vidět jeho psa a kočku.  Když nám četl, tak to bylo pěkné, alespoň jsem slyšel, jak se čtou správně. Když nám četl popletenou pohádku, tak mě bavilo hádat, kolik /pohádek tam/ bylo Když jsme zpívali písničky, tak bylo hezké /že/ nám je okomentoval Podle mě je Jiří Žáček největší skladatel v České republice. Proto mě bavilo ho vidět.

Nejdříve jsem nevěděl co dělat. Jestli se radovat nebo smutnět. Samozřejmě radovat – návštěva nejznámějšího (nejslavnějšího /?/) současného básníka České republiky není každý den. Ale to je právě to, co jsem nemohl tušit, že přijede zrovna dneska. Kdybych to byl býval věděl, přinesl bych si památník. Pana Žáčka jsem si představoval trochu jinak – mnohem veselejšího, bez brýlí a nekuřáka. Ale jinak mi byl sympatický. Mohl jsem se uchechtat, když četl popletenou pohádku – má smysl pro humor. Setkání / s ním/ bylo skvělé, škoda, že to neřekl dříve.

Když přijel Jiří Žáček do školy, tak jsem si myslel, že bude vypadat jako Pavel Jurkovič. (Sice jsem ho viděl v první třídě, ale vůbec jsem si ho nepamatoval.) Je to neobvyklé setkat se někým, kdo napsal řadu knih a básniček. Přečetl jsem od něho Slabikář. V první třídě. Jinak žádnou od něj doma nemáme.

Ve středu 28.4.04 byl u nás ve škole Jiří Žáček. Má psa a kočku. Četl nám  Popletenou pohádku. My měli poslouchat, abychom řekli, kolik pohádek jsme napočítali. Taky prý kouřil, ale já ho neviděla. Na začátku jsme zazpívali pár písniček od něho a Pavla Jurkoviče a zpívali jsme to pro něho. Byl tady, když jsem byla v první třídě. Má od něho jednu knížku: Slabikář.

Já o něm nic  nevým. Jen to, že má psa a kočku (nebo kocoura). A že mu jeden pes umřel. Napsal hodně knížek. …

…jako spisovatele ho ani moc neznám. Když byl u nás, byl příjemný. Ten jeho pes nemá rád děti, ale on asi ano… kdybych nebyl alergický, byl bych u jeho kocoura  furt…

Já si myslím, že dobře píše a je milej. Má hezkého psa, ale nelíbí se mi jak kouří. To je nezdravý. Nejlepšího jeho knížka je Slabikář a  Popletená pohádka. Pan Žáček je hodný spisovatel. Je blbý, že od něho nemám hodně knížek. Ale dobrá je i Helena Zmatlíková. Ta zase hezky kreslí…

 

Ve čtvrtek v devět ráno se ozval mobil, že J.Ž. projíždí kolem, zda se může zastavit na návštěvu. Nadšeně jsme přijali. Během dvou hodin opravdu přijel s kaštanovým psem (nějaký „…španěl“) a s kocourem v přepravní bedně. Vypili jsme kávu a potom přišly i děti se kterými si povídal, četl jim z nové knížky. Děti mu na oplátku zazpívaly písně s jeho texty ale i jiných autorů.

                   Výlet výtvarného kroužku do Neratovic

                               (na výstavu obrazů Františka PRAGERA)

 

Jeli jsme hezky. Líbilo se mi tam ta krajina, a líbilo se mi taky auto paní Bártové. Líbilo se mi, jak se pořád, ale skoro fakt pořád měnila krajina.

Mně se líbilo, že jsme byli na kafíčku a koupil jsem si tam křížek na krk. Na výstavě se mi líbilo, jak tam byl obraz  Na konci vsi.  /Cestou zpátky/ se mi udělalo špatně v autě – když jsme jeli z Neratovic.

Začalo to krásnou telecí blbostí pana Hlavatého, když řekl ať jsem tam v půlu pět. Vyrazil jsem z domu v půl a tři minuty, rychle makám, abych nepřišel pozdě. Nikdo tam nebyl. Čekám zoufale čekám deset minut. Ve tři čtvrti všichni usměvavě přišli jako frajeři, pohodička.  Paní Bártová nás vezla autem přes Brandýs do Neratovic. Cestou jsme pozorovali krajinu. Především luky, pole, lány, políčka, vesnice. V Neratovicích jsme se ptali kde je Masarykova ulice – sídlo galerie pana Františka Galerie. Když jsme tam dorazili – tak jsem se podivil. Čekal jsem větší /místnost/. Byla to malinká, pěkná výstava (trošku těsná kolem boků). V malování krajiny se vyzná.  Docela se mi ten jeho temný rozmazaný styl líbil..

 

                     Výlet výtvarného kroužku do Prahy

 

Čekal jsme na vlak a jeli s ním do Prahy. Vystoupili jsme na nádraží a šli na Pražský hrad / ve skutečnosti jeli tramvají, a sešli po Zámeckých schodech – editor/ Malovali jsme v zahradě. Bylo tam hodně turistů a ti se fotili. Jeli jsme tramvají na koncert a viděli šaoliny. Pak jsme šli do galerie, kde hučely vlny a byl tam západ slunce. Šli jsme na čaj. Do tramvaje jsme si koupili bílé kafe / do vla0ku – e./

Já nejel, protože tam můžu jet někdy jindy. K tetě jsem musel jet, protože jsem jí to slíbil. Líbilo se mi u ní. Velký páni hráli fotbal a byl mezi nimi i můj táta. Potom jsem šel s tetou domů… nakonec jsem hrál basketbal s klukama.

Výlet do Prahy byl úžasný. Nejprve jsme byli na nádraží /v Lysé/ a čekali na vlak. Potom jsme /jeli/ do Prahy. Tam jsme se šli podívat na Pražský hrad a viděli zahrady a taky vojáky Pražského hradu. /Potom/ jsme šli do GALERIE a potom na Jakuba Nohu a do druhé GALERIE a /ještě/ do čajovny. Tam jsme si dali čaj.

Já byla doma, protože u nás spala Zůza. Já jsem to chtěla /jet/, aby minulý týden u nás spala, ale máma mi to nedovolila a řekla až příští a to tenhle. Kdybych to odložila, tak bych nesplnila Zuzce slib. /Nějak/ jsem nevěděla, že tam budou slavní lidé, já myslela, že to bude jako minule, ty samé cesty, tak jsem si řekla: „To jsem viděla…“ Tak jsem zůstala doma se Zůzou ( je to moje nejlepší kamarádka). Já prostě nevěděla, že tam budou slavný (minule žádní slavní lidé nebyli).

I když nejsem týpek co rád kupuje občas si s mamčou a ségrou zajedu na velký nákup, než se toulat po Praze s dětmi a to s těmi, se kterými se nebavím, a to bych se určitě nudila. Kdybych jela s výtvarným kroužkem pana hlavatého, tak bych přišla o spoustu věcí: o oběd s mamkou a nemohla bych pomoci s nákupem i když tam je ségra. To bych se dlouho nedostala do Prahy na velký nákup. Podle mě má rodina přednost před kroužkem…

                               Moje máma

 

Mám mámu moc, ale moc ráda. Je na mě hodná. Jsem na živu díky tátovi a mámě. Že mě porodila a starala se o mně. Ráda se se mnou mazlí a povídá a dělá co může. Všechno mi koupí. Prostě je hodná a hezká. Kdyby nebyla hezká, tak by si ji táta nevzal. Je hodná, spravedlivá. Hry se mnou nehraje, občas si zahraje karty – prší, ale jen když má čas. Jinak celkem dobrý.

Já si myslím, že moje maminka není nejlepší na celém světě, že jsou lepší. Ale je dobré že /maminky/ máme, než abychom je vůbec neměli.

Já si o mojí mámě myslím, že je na mě hodná a že mě má ráda. Mám ji také ráda. Třeba si o mně také myslí, že jsem na ni hodná a že ji mám ráda. Ale někdy ji také zlobím, ale ona mi to oplácí tím, že se mnou nemluví. Někdy mi to tím neoplácí, ale většinou jo. Jindy mi to oplácí tím, že jí řeknu, aby zhasla a ona mě neposlouchá a odejde. Babička je v tom případě hodnější. Hrála si se mnou, když jsem byla menší ale teď si se mnou nehraje. Udělá mi radost, když mi něco koupí, třeba za vysvědčení, nebo jen tak. Udělala by mi radost, kdyby mi koupila štěně (živé). Nebo velkého plyšáka. …

Moje máma je spíš hodná než zlá. Je víc hodná na děti než na mojeho tátu. Máma mi vaří dobrá jídla. Někdy si se mnou hraje, když nemá moc práce a nespí. Jezdíme spolu třeba nakupovat.

Moje maminka je nejlepší na světě, i když je někdy na mě naštvaná, ale furt je nejlepší. Je na mě hodná, že mi koupí nové hračky a kopačky. Dělá mi palačinky a všechny dobroty, které mám rád. Někdy je naštvaná, když dostanu třeba kouli.

Moje maminka je hodná, že nám kupuje míče a je hodná, hlavně že vaří a kupuje potraviny abychom měli co jíst a měli co pít. Zlobí mě, když vytahává na mě vařečku. K babičce chodíme na procházku se psem. Je to prostě nejlepší maminka.

Já s tím souhlasím (že je maminka hodná, jak to napsal Jiří Žáček). Chodí pracovat do mateřské školy. Je hodná na mě. Ale říká mi, když je venku hezky: „Jdi ven!“ Je hodná, že mi koupila pantofle.

…maminka mi čte pohádky a taky nás má ráda i když to tak nevypadá. Někdy se na nás zlobí. Zlobí mě tak, že mi třeba nadává a hraje si se mnou, takže hraje/me/ šachy a hraje /se mnou/ kopanou. Líbí se mi na ní, že je hodná.

 

 Je nejdražší, protože…

nás vychovává.

je na mě hodná a má mě ráda

že se směje, usmívá se na mě a m je hodná

má mě ráda, něco mi koupí nebo koupí co chci

je hezká

že se o mně stará

protože mě nechá hrát

Mně je maminka nejcennější tím, že mě má ráda. Je to na ní vidět. Přísně mne vychovává, aby ze mne nebyla bábovka. A toho si cením. Ale dokáže i pohladit. To dělá nejraději – hladí mne. Dokáže ocenit snahu, ale nesnáší, když se dívám na televizi. Hodně přehání, úplná přeháněčka. Ale jinak je dobrá. Když mi byly dva roky, tak si máma často hrála. Položila mne na koberec do deky, okolo mne nafoukala balónky a zpívala mi. Ve třech a čtyřech jsme často hráli orchestr. Hlavně na xylofon a saxofon. …raději mne viděla venku a to platí i teď.

Nejdříve si pamatuji, že máma měla kudrnaté černé vlasy a pracovala někde jinde, potom po dvou letech měla vlasy jako má teď. Potom jsme se odstěhovali do Sojovic. Nejdřív máma pracovala ve školce, potom na poště…

K svátku matek jsem mamince dala papírovou růži a přáníčko. Maminka měla radost a dárky se jí líbily. Mám ji ráda. Je to skvělá máma. Nikdy bych ji neopustila. Já si pamatuji, že jsem pořád chtěla, aby mi maminka upletla věnec z pampelišek. A vydržela jsem to dlouho ve vodě… hodně jsem milovala kočky až dones a máma pořád říká: „Nedávej k nim tu pusu!“ /Jinak/ si skoro nic nepamatuji.

Já mamce dal růži, kterou jsme dělali při pracovních činnostech, pogratuloval jsem jí. Řekl jsem jí, že ji mám rád a snažil jsem se ji nezlobit a pomáhal jí. Pro mne znamená všechno i s taťkou. Kdybych ji neměl, tak bych si život nedokázal představit. Mám ji moc rád.  Pamatuji si, že měla hnědé vlasy. Chodila se mnou ven na procházku. Pamatuji si, jak mne máma v sobotu vezla na fotbal a dneska ráno do školy. Pamatuji si, jak trávili letošní vánoce a Silvestra. Jinak si na nic zajímavého nevzpomínám.

Dělali jsme růže z krepáku a Péťa dělal vázičku. Doma jsem udělala ještě jednu kytičku ale jinou a Péťa k tomu vázičku, takže jsme měli jakoby dárek. Péťa chtěl mamce pořád už v sobotu, tak jsme popřáli v sobotu. Mamce se to moc líbilo. Já si pamatuji, že když jsem byla malá, tak mi maminka četl nebo vyprávěla pohádky, nebo si se mnou hrála. Teď už si se mnou nechce hrát, že nemá čas. Mě třeba někdy naštve, že mi koupí hru a potom si ji se mnou nechce hrát. Sama ji hrát nemůžu a brácha ji neumí. Jednou za čas /si máma/ zahraje  Dostihy nebo betminkton. Já mám mamku ráda, i když mi někdy vynadá a dá facku.

Jsem rád, že existuje Svátek matek, protože ode mne něco vyrobeného dostane. Pro mě svátek je, že matky dostávají něco od svých dětí. Dal jsem jí květinu, ale ne doopravdickou, to byla z drátu a papíru. Když jsem jí to dal, byla ráda a dala si ji do malé vázy.

V neděli jsme všichni byli v restauraci na obědě a mámě přáli až k večeru. Táta nás zavolal abychom si vzali dárky a přáli. Pak se už máma nestačila divit co dostala. Táta dal mámě růži a já taky, ale z papíru. Ondra jí dal přáníčko a ptáčka. (Dělal ho v keramice). Kristýna dala mámě nejvíce dárků (dělali je ve škole). Svátek matek jsem prožil dobře, myslím, že máma byla spokojená.

 

                     Co je člověk? Kdo jsem? Jaký je Bůh?

 

  Bůh je náš stvořitel, všeho, aby mohlo něco bejt, abychom se učili, protože nějaké kouzlo je abychom si mohli prohlídnout svět... svět pro nás.

Jsem přezrálá spermie, všichni jsou přezrálá spermie...

Člověk je lidská osoba a já jsem ženská.Tajemství nechci prozradit.

Jsem člověk. Něco mezi robotem (protože furt ty počítače...)

Člověk je zvíře. Jsem blázen nebo hravý. Bůh je bytost, která vládne nade vším. Někdy, když si čtu knížku, můžu se stát hrdinou.

Jsem chlapec. někdy se nemám rád, ale jen někdy. Hraji si s nejlepším plyšákem a to je slůně. Já se mám dobře.

  Člověk je kámen.

  Já jsem Leoš.

Je člověk zvíře? Já jsem zvíře? Čím nám Bůh dává dobro? Jaké dobro nám dává? Čím nám ho dává? Jak nám ho dává?

Člověk je živočich, protože má v těle kosti a může se pohybovat. A máme mozek a fantazii. Mozek a fantazie je dobrá věc.

Bůh je. je člověk. Akorát byl. A teď nám pomáhá. Když byl živý, tak se oženil. Ale nevím s kým. Pak zemřel, protože všem lidem pomáhal. ukřižovali ho přesně v pátek.

Já jsem člověk. Já jsem Jirka. Bůh je prej můj táta. Vím, že můj táta není bůh. Můj táta je Jirka. Člověk jsem já a všichni /lidé/.

tajemství je...moc divná věc, těžko vysvětlovat. tajemství je, že to třeba někomu nechcete říci. je to drahá něco co dává lásku, štěstí i neštěstí i smrt. Někdo si myslí, že tajemství neexistuje. Ale ono existuje. Je krásný pocit, když víte o tajemství. někdo ho vůbec nechce znát...

 

Člověk může být zábavný. Život může být krásný, to je jiným slovem hezký...  Člověk je veselý, smutný, hodný, zlý, hnědý, bílý, černý a plný lásky... Člověk může být cizinec a může být černý a pomalovaný, může být z jiných zemí (třeba z Afriky, z Japonska, Číny a bývá vyzdobený třeba trávou nebo květinami. Může být zloděj, nezaměstnaný, jakýkoliv, pracující. V divočině vůbec nepracují – jen loví, hledají, děti tam nemají školu a jsou chytré nebo i zlobivé. U nás máme normální věci, v divočině chodí nazí. U nás jsou chytrý, protože se učí z učebnic a jsou slušní...  Člověk je Čech nebo indián, Češi mají školu, indiáni ne, ale mají peří na hlavě a jsou pomalovaní, Češi nejsou pomalovaní ani nemají peří na hlavě. Člověk je starý, mladý, chytrý, nudný. To je život. V životě je nejhezčí mít se rád. To je nejhezčí na celé planetě...  Na Zemi může žít plno tvorů: Číňané, Češi, Japonci, Křováci, Angličané, Rusové, Švédové, Američani, INDIÁNI, Slováci – to všechno jsou civilizovaní lidé. Člověk je ruce, nohy, zadek, hlava, přirození, prsa, vlasy, uši, jazyk, zuby, kůže, záda, chodila, nos, krk, páteř, koleno, krása, je citlivý, může být chytrý nebo bezradný, hodný, hezký, plešatý, vousatý, tlustý. Taky plný krásy a plný lásky...  Člověk je takový každý jiný. Lidé jsou zlí, hodní, oškliví, hnusní, veselí. Člověk umře a zase se narodí, takže je to stejné. Ale třeba ho někdo má rád a to nebude stejné. Nebo uměl co nikdy jiný na světě. Škoda, že nevypadáme jako opice. Chtěla bych být alespoň na chvilku, alespoň jeden den černoškou. Takový je svět kolem nás...  Člověk může být černý jako Emil Bílý nebo plešatý jako pan Hlavatý... Člověk na světě je každý jiný. Život ve světě je stejný. Vesmír je k tomu, abychom ho mohli pozorovat. Člověk může psát, učit se, mluvit, spát, číst, stavět, prdět, čůrat, kadit, sedět, ležet, spravovat, vyrábět, řezat, lakovat, porážet, hrát...   Člověk je smutný, bezradný, zlobivý, hodný nebo chytrý...   Život je láska; člověk je život. Vesmír je abychom žili. Proč žiji? Krása jsou barvy. Svět musí být. Je málo lásky. Člověk může mít různá jména. Křováci žijí jinde než my...

Člověk je láska, že se mají táta s mámou rádi až do smrti. To je to nejhezčí. Na člověku není nic nejhezčí než láska a že si nelžou a užívají si přírodu a vyjdou si na procházku, drží se za ruce, taky chodí do práce (ale nejdříve museli chodit do školy)...

Člověk jsem já. A ostatní lidi. Já jsem třeba někdy hodný. Člověk může být blbý, šikovný. Někdo je tlustý...

Člověk je zvíře. Živá bytost. Prsa, pláč...plivání, chození, běhání, oči, noha, pusa, zadek, vlasy, nos, nárt, chodidlo, nehty.

Člověk je  licka osoba a krev a mozek a srdce a hlava a oči a krk a břicho a celé tělo a lítost.

Člověk je zrada, přátelství, nenávist, fantasie, krása, moč, kruh. Člověk se hlavně někdy vychloubá. Já jednoho kluka a jednu holku znám ( co se vychloubají). Mirek K. a Adéla B. Mirek se vytahuje s bejblejdem a Adéla s kšiltofkama.

Člověk je hlava, krev a mozek aby mohl přemýšlet, aby vnímal. Může mít různé nemoci. Může být muž nebo žena. Ale musí být oba, kdyby nebyli, nikdo by se nemohl narodit...

Člověk je živočich, který dýchá, pije, jí a liší se. Liší se od ostatních živočichů, tím, že umí číst, psát, počítat. Chodí do krámu, má peníze. Ostatní živočichové najdou jídlo v přírodě. Člověk se musí převlíkat. Rád kreslí. Taky hraje na flétnu.

Člověk je bytost...která umí jíst rukama, chodí do školy, je hodná, hodně myslí...někdy je neslušná, zabíjí...ale může být i hodná.

Člověk může být hodný, chytrý, zlobivý nebo hnusný...i hladový, zvědavý a drzý: někdy se zlobí a /druhé/ mlátí. Mlátit může i ze srandy. Když člověk nemá rodiče, tak ho dají do útulku. Tam se moc dětem nelíbí, ale některým ano. Když si zvyknou. ...a ještě je člověk blbý, protože ukradne nějaké auto, někdo to dá na policii a ty ho možná dají do vězení. Tam se mu nelíbí, ale tak to neměl dělat...

...může být kuchař, fotbalista, hospodář, učitel, zpěvák, Čech, Němec, Australan, plešatý, nemusí být plešatý... víc nás je s vlasama.

 

ČLOVĚK JE ZÁHADA, ALE I FANTASIE. ČLOVĚK MÁ FANTASII, ALE JE I SOUČÁSTÍ FANTASIE.  JE TO DIVNÉ, ALE JÁ SI MYSLÍM, ŽE JE TO TAK.    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

           Napít se živé vody...

 

Jednoho dne našel Bastián zvoneček. Když s ním zazvonil, tak se octl ve Fantasii. Jenže, jak víme, měl zlé spolužáky. Hodili ho do popelnice, zvoneček mu vypadl z kapsy. Než se to stalo, Bastián již ve Fantasii byl a našel vodu, které se napil a proměnil se ve psa. Stalo se to proto, že právě myslel na psa. Když vodu přinesl do světa lidí, změnila se v obyčejnou. Bastián neví proč se to stalo. A vydá se na novou pouť, aby to zjistil, ale to je jiné vyprávění.                                                           

Bastien stál na poli a měl batoh s konvemi na vodu ( i skleničku). Najednou jako by se země propadla pod Bastienem. A opravdu se propadla. Na začátek jeskyně, co byla temná, bez světla. Naštěstí měl u sebe baterku. Jeskyně byla dlouhá. Bastien už nemohl, tak si sedl. Měl u sebe svačinu, když přišel z krámu. Šel dál, až se objevil tajemný výtah. Nastoupil si do něho a dojel k nějaké vodě. Byla to voda života. Když se naklonil, uviděl Atreje. Usmívali se na sebe. Bastien se rozhodl pro krádež. Vylil z konví vodu a nabral vodu života. Možná to byla jenom půjčka. Ale to se již octl na poli. A tak to jde pořád... ...Bastien uviděl dveře do nebe a tam ho vynesla kometa. Potom spadl do nějaké divočiny. Slyšel šumění. Šel za zvukem a byla to voda života. Tak ji přinesl i panu K. Bastien řekl: „Vodu mám, ale jméno pro císařovnu ne." Pan K. řekl: „To jméno někdy jindy...“ ale to je jiné vyprávění.

Bastián hledal několik let, než našel bránu Fantasie. To jednou ve škole otevřel skříň a uviděl tam světýlko. Kouknul se zblízka a najednou zmizel a octl se ve Fantasii. Sám sebe se zeptal : Kde to jsem?  Ale vzpomněl si, že to je Fantasie. Procházel se, až uviděl dětskou královnu... ale to je jiné vyprávění.

Já si myslím, že Bastián četl  NEKONEČNÝ PŘÍBĚH a tak se do toho vžil, že jak četl, objevila se u něho voda života. Akorát šel do školy...

Bastián začal číst a začal zase snít, jak jde do Fantasie, jak potkává různé obrovité mravence a různá zvířata (na půl lidi a na půl zvířata). A různě barevný les. „Musím přinést vodu života...“ řekl si, ale to je jiné vyprávění.

Bastián nám může ukázat cestu do Fantasie třeba knížkou. Když si přečteme  NEKONEČNÝ PŘÍBĚH – tudíž bychom se tam dostali stejnou cestou jako on... ale to je jiné vyprávění.

Tak coš voto ale stejně musím jít ...do krámu nakoupit – řekl Miluška. Jak šla Potkala Bastyána. Šli spolu k ní do domu a tam... ale to je jiné vyprávění.

Bastián se vydal pro vodu života, ale netušil, že projde jeskyní zla...strážci jsou krutí a jejich vládce je tisíckrát krutější než oni...ale to je jiné vyprávění.   

Byl jeden kluk, jmenoval se Bastyjen a šel ke strejdovi. Koukal se na knihy a jednu si půjčil. Byl tam nějaký příběh. Pak si vzpomenul na Oryn... ale to je jiné vyprávění.

Byl jednou Bastyán a ten jednou našel kouli. To nebyla jen taková koule. Když se na tu kouli kouknul, viděl tam svoji fantazii. Jednou se stalo, že se koule změnila... ... ale to je jiné vyprávění.

 

Byl někde pan Takzvaný, ano, byl ve své komnatě. Chcete ho vidět? Ano? No to musíte říci jméno  Turbíno. Aha. To je divné jméno. Ano pane, je tu nějaký pan Turbíno. „Jakže, pan Turbíno, ano, au, doprčic.“ „Co je pane?“ „Spadnul jsem z postele.“ A rychle utíká za Turbínem. „Dobrý den.“ „Ahoj.“ „My se známe?“ „Ano, chci vědět něco o Fantasii.“ „Musíš tam jít velmi opatrně. Koukni, už jde nějaký rytíř...“ „Co se děje? Zvládnu to. Čau. Já jdu...“ A už byl u první brány. A ani neslyšel, že za ním křičí, že mu musí něco říci. Turbíno neslyšel. První bránou prošel, druhou také a scházelo projít třetí. Našel ji těžce, zbývalo najít vodu života... ... ale to je jiné vyprávění.

Bastián se ptal všude, aby došel k vodě života. Ale lidé mu poradit nechtěli. Chtěli, aby Bastián zemřel, protože i jim došla voda (protože bylo strašné sucho). Bastián se chtěl napít, nechtěl zemřít. ale nevěděl kde. Lidé ho neměli rádi, tak mu neřekli, že je to necelých pět kilometrů od nich. Bastián si vzpomněl, že má v batohu mapu. Sedl si na kámen a vytáhnul ji. Mapa mu poradila. Tak se dozvěděl, že lid mu lhali. Všechno ji vybral Sám se zachránil a lidi umřeli, protože jim nedal ani kapku... ... ale to je jiné vyprávění.

Bastián si doma začal číst knihu, aby se dostal do  FANTASIE, aby přinesl vodu  ŽIVOTA. Dal si ruku na  ourin a najednou ho držel a byl ve FATNTASII. Kolem byly bahnité obludy. Bastián si přál, aby zmizely. Potom si přál, aby byl doma u císařovny a s sebou měl i vodu života. Tak zachránil Říši a vrátil se domů.

Nápady dětí 2.,4. a 5. třídy. Jako konec (pokračovaní???) poslední kapitoly Nekonečného příběhu, který jsme měsíc četli dvakrát týdně. Poslední den, kdy jsem je směl učit.